Záchranáři

Asi se již rozkřiklo, že se doma starám o marody s velkou láskou a péčí. Vyrazili jsme do lesa na houby a borůvky. Domů jsme si nesli obojí a navíc mládě dravce, které starší sourozenec vystrkal z hnízda. Život není peříčko ani pro opeřence. Kdo by měl srdce tam tu kuličku malou, chlupatou nechat.



Záchranná stanice je od nás poměrně daleko a manžel má lesárnu, kde ptáky chovali. Vytvořili jsme mu domov u nás na terase. Podle všech znaků a zhlédnutého staršího sourozence, který na nás koukal z hnízda je to Ostříž lesní. Samozřejmě jen do doby, než se naučí létat a lovit si sám potravu. První den si ta kulička brala kousíčky masa z pinzety, ale další den si větší kousky držela ve svých pařátkách a zobáčkem to rvala na menší porce. Roste nám jak z vody. Prachové peří mizí před očima.



Ve středu jsem přišla z práce a syn s manželem mi hlásili, že u nás na zahradu přiletěl holub. Byl úplně vyzáblý a zesláblý. Podle kroužku to byl závodní holub z Polska. Zašel do garáže a jal se u nás ubytovat. Při pokusu ho vypustit přistál na kočce. Opět skončil v garáži. Navečer jsme ho zkusili vypustit znovu, opět bez úspěchu, neboť přistál na skle okna. Další voliéru jsme nesháněli. Odvezli jsme ho k holubáři, který se o něho postaral. Cestou v autě jsem byla kárána, jak blbě ho držím. No co, nenechám si posrat kalhoty. A při žádosti o fotku jsem byla odmítnuta slovy "Takových ještě bude". Doufám, že ne.

Kouknutí

Únava nás opustila, tak dceruška vyrazila mezi kamarády. Jela se jen kouknout, jak běhají, skáčou a hrají různé hry. Jela se jen koukat. Domů přijela s rukou v sádře, protože jim při volejbalu chyběl hráč. A to jsem si naivně myslela, že jsme si to již pro letošek vybrali. V nálezu má psáno pravák, namísto levák, ale pan doktor byl prý moc hezkej. Co na tom, že se dvakrát ptá, a pak stejně napíše opačnou ruku. Snad někomu nevyoperuje zdravou ledvinu, či jiný párový orgán. Sádra mě přesvědčila, že zvířecí říše není to pravé ořechové, a tak jsem se pokorně vrátila k vánocům. Stážných andělů u nás není asi dost, tak jsem se rozhodla nějaké vyrobit. Občas mezi to vložím nějakou hvězdu, nebo kapříka. Kamarádovi jsem udělala k narozkám  květinu, kterou by asi nikdo nepohrdnul. Semínka mi nevyklíčila, a tak mi nezbývá nic jiného, než chodit do práce.

Zvěřinec

Mononukleóza nás dostala. Dcera je unavená a tráví dny mezi postelí a gaučem. Knihou a televizí. Tedy číst Pipi v patnácti letech je na pováženou, ale prý je to ze studijních důvodů, neboť je to postava, kterou bude představovat na letním táboře. Lékařka mě s ní nechala doma, a tak nás popadla kreativní činnost. Dcera vymýšlí a já tvořím hodnoty. Muž říká, že zas blbnem. Může být rád, že u nás na chvíli skončily vánoce a my se vrhli na zvířecí říši.

Když se daří, tak se daří

Ke čtvrtému pokusu mě donutily zážitky posledního týdne. Při loňské vichřici jsme přišli o auto. A já byla šťastná. Nejsem zas takový magor jak by se zdálo, ale seděl v něm můj muž. Stačilo pár centimetrů a strom nepadl na motor, ale na něj. To je tak, když se někdo jede před kroupama schovat do lesa, aby neměl na plechu důlky. V lese však lítaly stromy jak třísky a tak neměl důlky v plechu, ale celý auto vejpůl. Jo stoletý smrky nejsou krupky. Když mi ukazoval později fotky z mobilu, které fotil zalezlý pod volant, s myšlenkou, že je to to poslední co dělá a budeme mít na něj alespoň památku, chtěla jsem ho zabít, cynika. Místo toho jsem jen ucedila, že vím, že chtěl kabriolet, ale mohl si ho obstarat jiným způsobem. To jsem si myslela že, máme jako rodina vybráno. Člověk míní, život mění. Minulý týden, když tu byla opět vichřice, jsme s dětmi koukali ven jak se nám skleník celý hýbe a doufali, že ho to neurve a neroztříská. Máme ho měsíc a má drahá polovička ho prostě miluje. Když je mizerné počasí a já přemýšlím, co v tom nečase venku dělá, kouknu a on sedí na stoličce ve skleníku, pokuřuje a asi přemýšlí. Skleník jsme očima udrželi na svém místě. Ze střechy nám však začali létat tašky. Byl to hukot. Volala jsem manžela do práce, aby věděl, co ho čeká. Nafotili jsme škody, přibližně spočítali tašky a druhý den jsme vyrazili "tur de stavebniny". Podařilo se nám asi ve třetích sehnat krajovky, které tam v rohu již leží nějaký pátek zapomenuty, alespoň budou mít podobně opotřebovanou barvu. Manžel vzal vozík a jel pro ně, já obvolávala další stavebniny snad v celém kraji. Tašky nebyly. Naši cihlovou barvu pouze na objednání a není to jistý, někde našli vínový a někde mě o půl hodiny někdo předběhl a odvezl vše, co měli. Můj akční muž nezaváhal a přivezl hnědý, který má půjčený, než nám seženou cihlovou barvu. Pokrývače taky sehnal a odpoledne byla střecha jako nová, trochu mourovatá, ale připravená na další vichřici, která byla meteorology očekávána. Nepřišla. Místo toho nám odešla televize, ne že by měla nožičky, ale čtrnáct let s námi vydržet, bylo asi nad její síly. Vichřice i s kroupama přišla další den. Nic nám neuletělo, mám vše schovaný a vlastně nevím proč mám truhlíky s kytičkama, když se je budu bát nechat na oknech. Mě to chytlo v autobuse, jeli jsme krokem, tma jak v pytli a vody jak když obrátíš kýbl. V autobuse bylo dobře, ale musela jsem vystoupit a schovat se nebylo kam. Domů jsem dorazila mokrá až na kost, zmzlá a říkala jsem si "doufám, že to odstůňu". Jsem zdravá, dcera která nezmokla, má mononukleózu. Uzliny jsou jí vidět zdálky, unavená je tak, že spí pomalu i ve stoje. Prý by to porazilo i vola, ještě že nejsem vůl. To byl můj poslední týden. Prostě když se daří, tak se daří.

Třetí pokus

Nevím k čemu je mi blog. Dostala jsem ho od sestry k Vánocům, aby měla co číst, naivka. První pokus, alespoň kouknout, co to pro mě znamená, jsem udělala až v březnu. Nepřeprala jsem to. Druhý pokus jsem absolvovala pod dohledem mé drahé dárkyně, ale nezdařilo se to opět. Toto je třetí pokus, který si sestra natrénovala v práci, prostě chce mít přehled, co tropím za blbosti, a když už jí moc nevolám, tak doufá, že si to alespoň přečte. Zadařilo se, ale nevím, zda mám jásat, či být zoufalá. Stejně mě nemine žít jednou pod dohledem statného ošetřovatele, tak si budu ten dohled zatím trénovat po síti.